Historie Prahy

Historie Prahy se začíná tvořit již ve čtvrtém století našeho letopočtu, kdy sem přicházejí první obyvatelé slovanského původu. A brzy se měla Praha stát hlavním městem vznikajícího státu a sídlem českých knížat, králů i císařů. A její bohatá historie pokračuje až do dnešních dní.

Praha středověká

První stopy osidlování jsou staré dokonce sedm tisíc let, ale hlavní první rozvoj zaznamenala Pražská oblast se založením Pražského hradu, někdy v 10. století. První město, ve smyslu obce, která je městem uznána královskou mocí, vzniklo dekretem Přemysla Otakara II., který roku 1257 udělil městská práva pražskému podhradí. Největší středověký rozkvět Praha ale zažívá až za Krále a císaře Karla IV, který zakládá v roce 1348 univerzitu (dnes Karlova Univerzita), čímž z Prahy činí centrum vzdělanosti pro střední Evropu. Karel dal také zbudovat nový kamenný most přes Vltavu, chrám sv. Víta, založil v Praze arcibiskupství a Nové Město pražské.

Praha v době raného novověku

Dalším významným panovníkem, který se zapsal do historie Prahy, byl Rudolf II. Ujal se vlády a z Vídně přesunul císařský dvůr do Prahy, což z ní po dlouhé době opět učinilo centrum střední Evropy. Rudolf buduje důstojnou císařskou rezidenci na Pražském hradě, do města se přistěhovaly značné zástupy příslušníků dvora a záhy je následovali samozřejmě umělci, architekti, učenci i alchymisti. Praha získala politickou prestiž i díky stálé přítomnosti velvyslanectví, například francouzského krále, Španělska, Benátské republiky i papežského státu.

Třicetiletá válka v Praze

Stejně jako mnohá další města Evropy, i Praha se potýkala s útrapami Třicetileté války. Tato část historie Prahy patří vůbec k těm nejchmurnějším. A nebyli to jen Švédové, kdo prahu zplundroval, ale také Sasové nebo Císařská vojska. Ovšem zvláště Švédové jsou známí pro svůj rozkaz přemístit do Stockholmu veškeré umění, se kterým se setkají a tak Praha přišla o významné Rudolfovy sbírky.

Opětovný rozvoj Prahy v 18. a 19. století

Pozdní éra raného novověku přinesla Praze sjednocení, které v roce 1784 zařídila vláda císaře Josefa II. Z několika samostatných měst se tak stalo jedno jediné – Praha. Ta pro svůj vznik semknula původní města pražská - Nové a Staré Město pražské, Malou Stranu a Hradčany. Brzy se k nim připojil Josefov, Vyšehrad a Holešovice.

Průmyslová revoluce a industrializace měst se nevyhnula ani Praze, ale zde můžeme mluvit o jednoznačném rozkvětu města i regionu. Již na konci 19. století Praha patřila mezi rozvinutá industrializovaná města, měla mnoho továren, železniční uzly a tratě.

Během roku 1901 se k Praze připojila Libeň.

Praha republiková a zlatý věk Československa

Po skončení první světové války v roce 1918 došlo k rozpadu Rakousko-Uherské monarchie a ke vzniku nástupnických států. A tak, vedle Rakouska, Maďarska či Jugoslávie vznikla i první samostatná Československá republika v čele s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem.  Pro Prahu éra První republiky samozřejmě znamenala éru velkého a překotného rozkvětu, volnosti a svobod. Vznikaly kabarety, muzea, galerie, umělecké školy a spolky. Ale existují i stinné stránky, například zničení Mariánského sloupu, který si omámený dav vyložil jako symbol habsburské moci. Přičemž nešlo o nic jiného, než o vandalismus a snahu ovládnout masy, přiznejme si hloupých a omezených lidí. Sloup nebyl ani Habsburky postaven, jednalo se o poděkování samotných Pražanů za ukončení morové epidemie. A podobných symbolů zmizelo hned několik, třeba socha maršála Radeckého, největšího českého generála, který nikdy neprohrál na bojišti.

Další rozrůstání zažila Praha roku 1922, kdy se k ní připojila do té doby samostatná města jako Košíře nebo Vinohrady. V Praze tehdy vedle sebe žili, relativně pokojně, Češi, Němci, Židé a další národnostní etnika (Rusíni, Poláci a další). Praha na tomto kotlíku míchajících se kultur stvořila krásné umělecké a kulturní dědictví a stala se centrem secese a kubismu i literatury.

Československo bylo silné, známé i oblíbené. A to jak pro jeho kulturu, ale i ekonomickou a průmyslovou sílu. Vždyť česká měna byla velmi silnou a oblíbenou měnou v celé Evropě. Vše ale zchladily černý pátek, pád burz první ekonomická krize. Z té vinili hlavně demokratický a volnotrhový systém a Židy, čehož přirozeně využili fašisté, nacionalisté a především komunisté. V Praze začala vřít národnostní, ale i politická a ideologické nevraživost, což vyústilo na konci třicátých let v otevřené potyčky, provokace německých nacionalistů (nikoliv Němců jako celku). To vše vedlo k přiřknutí československého pohraničí Třetí říši a v brzký konec Československa.

Totalitní Praha

Druhá světová válka se Československa a Prahy z počátku vojensky vůbec nedotýkala. Československo přijalo nátlak a vstoupilo do područí Říše jako protektorát Böhmen und Mähren. Zničenou hrdost a pošramocenou českou morálku tak může, alespoň částečně, kompenzovat zachování památek a průmyslu v Praze. Pro Prahu znamenal Protektorát ukončení činnosti škol, nastolení teroru po atentátu na Heindricha a několik náletu amerických bombardérů.

Touha po svobodě a sílící národní vědomí vyústili 5. května 1945 v Pražské povstání, které bylo završeno osvobozením Prahy 9. května Rudou armádou.

Praha moderní

Praha se po válce stala svědkem komunistického puče, politických krvavých monsterprocesů a mnohých komunistických zločinů. I přes to se Praha rozvíjela, zvláště po sociální a dopravní stránce. 60. léta přinesla do Prahy Jaro, které ovšem bylo záhy pošlapáno a Praha si tak prošla další pohanou. Částečně ji však smyla v listopadu 1989, kdy ukázala nový směr Sametovou revolucí.

Praha za tu dobu poznala mnoho změn, k horšímu i lepšímu, ale stále zůstává perlou mezi městy světa.